Dům zahalený do vůně cedru

Jana Suchánek
foto: Ester Havlová, archiv Markéty Cajthamlové

Na okraji obce Buš stojí vila 21. století. Poskytuje svým majitelům veškeré výhody, které od moderního bydlení očekáváme, včetně harmonického propojení s okolní přírodou.

Architektce Markétě Cajthamlové se podařilo zhmotnit představy majitelů o prostorném domě, ve kterém budou užívat okolní přírodu aniž by se však museli vzdát různých vymožeností současné doby. 

Žít komfortně a přitom v harmonii s okolní přírodou — tak znělo zadání. Jednoduchý, minimalistický dům usazený na středu mírně svažitého pozemku v malebné vesnici. Stavba do svého okolí skvěle zapadá a tváří se jako další přirozený přírodní prvek. Dům se jeví na první pohled skromně, čím více jste mu však blíže, tím intenzivněji nasáváte citlivé až pokorné zasazení do krajiny. Fasádu tvoří hrubě řezaný cedrový obklad. Ten přesto, že není typickou Českou dřevinou, svojí přirozeností zapadá do okolí. Cedr kromě toho, že je téměř bezúdržbový, při vstupu do interiéru nádherně voní a vytváří nejen svoji vizuální podobou příjemnou teplou atmosféru. Cedrové dřevo je rovněž použito v interiéru na stropech, stěnách a také v koupelnách. V interiéru architektka zvolila na podlahu bělený olejovaný dub a kletovaný beton. Svislé nosné konstrukce jsou zděné technikou suchého zdění TESUZ.

Obytný prostor je ze všech stran obklopen velkými průhledy do krajiny, takže má návštěvník pocit, že je součástí okolní přírody. V domě téměř není potřeba obrazy, neboť ty nahrazuje sama příroda, která je všudypřítomná. Nelze přitom nevzpomenout na vilu Tugendhat, kde lze nalézt stejný princip. I přesto však majitelé i autorka pamatovali na umění. V obývacím pokoji vyhlíží do blízkého svahu skleněná socha Hrdiny od Ivany Šrámkové. Před vstupem do domu zase vítá kamenná socha patrona, strážce domu.

Od sauny až po rafinovaně skrytý bazén a terasu, na které se výborně relaxuje a přírodní divadlo zde mnohdy hraje zvěř z blízkých lesu. Majitelé tady při snídani pozorují srnky, ptactvo nebo zajíce. K relaxaci také může sloužit střešní zahrada, která je pokryta vegetací a domu přináší další úroveň využití. Na střechu vede pohodlné schodiště — střešní terasa pak nabízí další krásné výhledy do okolí a její zahrada volně navazuje na okolní krajinu.

Dům je příkladem ideálního propojení přírody se současným životním stylem. Splňuje požadavek na dokonalou relaxaci a odpoutaní se od uspěchaného městského života.  Je zároveň jedním z rozumných příkladů respektování okolní krajiny, kterých stále ještě není v Čechách dostatek.

„V domě téměř není potřeba obrazy, neboť ty nahrazuje sama příroda, která je všudypřítomná...“

Technické parametry

U vjezdu na pozemek jsou navržena 2 krytá a 2 nekrytá parkovací stání, navazující na objekt. Dále zázemí skladu, kde je umístěno tepelné čerpadlo vzduch—voda.

Dům je jednopatrový, nepodsklepený, obdélníkového půdorysu o zastavěné ploše 256 m².

V přízemí se nachází hlavní obytná místnost s jídelnou a kuchyní, vstupní hala s pokojem, 2 ložnice, koupelna se saunou a párou, wc a sklad.

Na hlavní obytnou místnost navazuje krytá terasa a přírodní bazének.

Terasa je dostatečně široká pro umístění venkovního sezení, v létě poskytuje zastínění od jižního slunce. 

Je také doplněna venkovními žaluziemi, které přistiňují a vytvářejí další „venkovní pokoj“.

Velká posuvná okna v létě umožňují příčné provětrávání a v kombinaci se stíněním a střešní zahradou poskytují příjemné klima i v horkých dnech.

Výraznost i pokorná nenápadnost zároveň

Text: Michal Šrámek
Foto: Jan Šrámek

Budova Muzea umění a archeologie v Portu je ve všech ohledech vynikající ukázkou moderní architektury. Nesnaží se za každou cenu upoutat, naopak chce splynout s okolní krajinou, kterou neruší.

Údolí řeky Côa v severovýchodní části Portugalska je významným dokladem paleolitické kultury. Byla zde odkryta rozsáhlá naleziště rytin zvířat i lidských postav, která jsou svědectvím o vysoké kulturní úrovni civilizací dávno zaniklých.
Během mezinárodního roku architektury byla vypsána soutěž s cílem vybrat projekt na výstavbu Muzea umění a archeologie v této lokalitě. První cena byla udělena studiu Pedra Tiaga Pimentela a Camila Rebela z Porta. Stavba byla zahájena v lednu 2007 a do provozu bylo muzeum uvedeno v roce 2009.

Realizovaný návrh je brilantní ukázkou té nejkvalitnější moderní architektury. Je to výrazné hmotové gesto na vrcholu horského hřbetu a zároveň nenápadná intervence, přizpůsobená morfologii i topografii místa, navržená v citlivém vztahu s okolní krajinou. Trojúhelníkový kvádr muzea s několika nenápadnými okenními štěrbinami je částečně vykonzolován nad „neviditelným“ proskleným soklem. Svou barvou i texturou povrchu se blíží místnímu kameni – břidlici. Výrazný je jen svou racionální geometrií. Střecha domu, kam nás přivede silnice, nabízí výhled do obou údolí. Je zde parkoviště a od něj se vstup zanořuje křivolakou štěrbinou dolů do útrob muzea. Většina expozic se odehrává uvnitř „kamenného bloku“. Vnější řada je přisvětlena úzkými štěrbinami, zatímco vnitřní, temná, je odkázaná na horní nebo umělé osvětlení. Na ztemnělém prostředí je založena myšlenka expozice. Jednotlivé sály dokumentují výtvarnou kulturu našich pravěkých příbuzných a prezentují reálie a prostředí jejich života. Zde hraje významnou roli právě břidlice, do které byla většina artefaktů vyryta. Jeden zajímavý prvek nás provází chodbou i výstavními sály expozice: faximile pravěkých rytin jsou po stěnách vykresleny luminiscenční barvou a vystupují efektně a výrazně z přítmí výstavy. Restaurace je umístěna do nejnižší úrovně. Svým bohatým prosklením je otevřená do krajiny na úrovni terénu.
Budova má řadu vlastností, pro které náleží mezi vrcholná díla současnosti. Navenek je to rovnováha mezi osobitým a výrazným autorským tvaroslovím a pokorou k přírodě a topografii okolí, uvnitř je to brilantní a fungující provozní schéma pracující s výrazným tvarováním prostorů a jejich dynamickým řazením. Tato dvojí ambivalence jde v nejlepších tradicích portugalské architektury. Pro studenty architektury se sluší připomenout, že Camilo Rebelo je profesorem na FAUP v Portu.

BOX

Museu do Côa
Rua do Museu
5150-610 Vila Nova de Foz Côa
Portugal
GPS N 41º 4’ 47.51’’ W 7º 6’ 44.43’’

Nenápadný klenot

Text: Michal Šrámek
Foto: Tomáš Rasl

Stylová čistota a neokázalé použití luxusních materiálů charakterizují zdařilou rekonstrukci bytu z osmdesátých let

Na začátku stálo přání investora proměnit k lepšímu byt se zimní zahradou, který zakoupil v terasovém domě z osmdesátých let. Hlavním požadavkem bylo rozšířit obytný prostor o celoroční užívání kryté terasy. Předností bytu je jihozápadní orientace s výhledem na protější údolí. Z toho také vychází návrh řešení rekonstrukce, jejímiž autory jsou Šárka a Hynek Holišovi. V ložnicích byly vybourány parapety a nahradila je skládací francouzská okna. Nově byla osazena také okna v obývacím pokoji a kryté terase – architekti zvolili skládací variantu s otevíráním ven, která po otevření nabízí nerušený výhled. Vznikl tak chytrý, srozumitelný a příjemný koncept, který terasu plně zapojil do struktury bytu. Pozornost byla věnována i použitým materiálům – okna jsou hliníková, podlahu tvoří dubová prkna, dveře a komoda v ložnici jsou z Palisandru Santos, v kuchyni byl použit světlý kámen Madura gold a v koupelně tmavší kámen Emperador Dark. Na první pohled zaujme použití ušlechtilých luxusních materiálů, které je uměřené a neokázalé. Kamenné obklady i exotická dýha – to vše je podřízeno stylové čistotě a jednotě.

Vytříbený vkus majitelů se projevuje i v dalším vybavení interiéru. Najít tu lze autorský nábytek i sbírku obrazů převážně od Oldřicha Tichého. Za povšimnutí také stojí několik svítidel od ikony finského designu Alvara Aalta.